19.10.2018

Youth Olympic Games - SINGAPORE 2010

http://www.singapore2010.sg

11.8.2010 14:30 sraz na letišti 18:00 odlet. Takto začala cesta dvou nominovaných moderních pětibojařů - Alice Lencové (Dukla Praha) a Martina Bilka (SC Bystřice) na první Olympijské hry mládeže. Po nepříliš povedené kvalifikaci byly uděleny oběma divoké karty Mezinárodní pětibojařské federace (UIPM). Doprovázeni Danielem Kašparem se tak po sérii soustředění a přípravných závodů vydali směrem " Lví město".

12.08.2010 Podstatnou část dne jsme strávili v letadle. Z Frankfurtu jsme letěli spolu s některými dalšími výpravami i běžnými cestujícími. Zajímavým zpestřením byla přítomnost jedné z hvězd akce - fenomenální ruské tyčkařky Jeleny Isinbajevové. Ta společně s dalšími stars (Sergej Bubka, Usain Bolt...) bude předávat zkušenosti mladým sportovcům. Za moderní pětiboj bude možné diskutovat s bronzovou medailistkou z athénské olympiády Georginou Harland

Let trval takřka 12 hodin a na jeho konci jsme získali +6 hodin oproti českému času. Ihned po příletu nám byly odebrány zbraně a vyvstal první problém - střelkyni se vysypali při minulých závodech náboje do batohu a některé zůstaly v podšívce. A samozřejmě byly objeveny letištní kontrolou. Problém na místě pomáhal řešit JUDr. Petr Hrubec - generální  sekretář ČOV. Výsledkem naštěstí nebylo nic horšího než slovní domluva.

13.08.2010 První noc v dějišti her se mnoho z nás nevyspalo. Někteří do rána řešili aktuální problémy, jiní (tenisté) vstávali za svítání k přesunu na trénink a další bojovali s časovým posunem. I proto trénovali jen Ti, kteří museli. Basketbalistky strávili na hřišti sotva 2 minuty a trenér by je nejraději poslal do sprch. "Jsou úplně hotové - jestli budou takhle vypadat během turnaje, musím si pořídit ručník, který bych případně házel "do ringu" - vtipkoval bez známek veselí kouč Petr Kapitulčin. A podobně na tom byli i naši "pětiborci". Jedinou aktivitou bylo koupání (o plavání nemohla být řeč - i tak trenér velel po cca půl hodině povinný odchod) a prohlídka olympijské vesnice.

Sociální a kulturní aktivity jsou zde stavěny takřka na roveň těm sportovním. 5 hlavních témat v sedmi různých formátech a více než padesát aktivit. Spolu s mapou obdrželi sportovci hrací list, kam se lepí za aktivity nálepky, jež jsou následně vyměňovány za předměty z limitované olympijské kolekce. A tak jsme skládali origami, hráli minigolf, pumpovali na čas a tak dále a tak podobně. Každý stát (celkem 205 států, 3594 účastníků!!) zde má stánek, ve kterém jsou prezentovány zajímavosti, kultura, odlišnosti i to, co mají vzájemně společné. Stánky připravovali místní organizátoři a dobrovolníci (kterých je zde kolem 20 000) a tak jsme byli zvědavi, co v českém stánku najdeme. Nebyli jsme zklamáni a hra " najdi mezi dvaceti pivními tácky 2 české" byla pro trenéra Kašpara hračkou. Druhý level "najdi singapurského zástupce" byl trošku větší oříšek, ale i ten se podařilo rozlousknout. Alice zase excelovala ve výtvarné práci, kdy do později vypálené kachle dokázala vetknout symboliku přátelství při OH a  sportu jakou spojujícího prvku, jmenovitě pak moderního pětiboje. Ve stolním fotbálku zase Martin v bráně pochytal všechny "viry HIV"  v podobě střel rudého teamu, zatímco Daniel dával jeden modrý gól za druhým a jen všude propagované fair-play zachránilo netrénované domácí před potupným podlézáním stolu. Zajímavá byla i výstava věnovaná historii olympismu, na které byly k vidění některé z olympijských pochodní dřívějších Her.

Večer uzavřelo slavnostní uvítání sportovců v olympijské vesnici. Na podiu se střídali hudebníci se sportovními i politickými celebritami. Akce to byla pěkná,ale všichni už se těší na tu zítřejší...

14.08.2010 Dopolední program jsme zahájili prohlídkou závodiště. Šermírna i padesátimetrový bazén se líbily, ale střelnice a na první pohled nepříliš přehledná běžecká trať vyvolávaly poněkud rozpačité pocity. Navíc v době tréninku svítí slunce sportovcům zezadu na hlavu, což by vadilo i ve snesitelnějších podmínkách, než je místních 40 stupňů a 90% vlhkost.

Dnešek je však ve znamení zcela jiné aktivity - slavnostního zahájení. Záznam z tohoto ceremoniálu můžete sledovat ze záznamu na ČT 4 v neděli po čtrnácté hodině. Další přenosy ze Singapuru jsou na tomto programu denně.

Nástup do autobusů a  všechny  výpravy vyráží na zahajovací ceremoniál. Přehlídka rozličných úborů, úsměvů a očekávání. Všichni se těší, nikdo nic neví. Přidělená organizační pracovnice proklíná nosiče cedule s názvem našeho státu a marně jej nechává hledat. Cedule se našla, co se stala s dotyčným netuším... Vystupujeme na dráze formule 1 a následně  jsou odděleni sportovci od trenérů a doprovodu. Podle států sedíme v "čekárně" na židlích, fasujeme občerstvení a vlaječky Singapuru i  Her. Na znamení dobrovolníků se vydáváme na asi kilometrový pochod (stále po dráze, kde se běžně prohání rychlé vozy) ke stadionu. Výpravy se mísí, sběratelé olympijských odznaků mění bleskurychle své poklady. "Jamajka, vole, máš Jamajku?" popichuje M. Šimák (box) J. Švece (judo). "Vydrrrrž...." a vytahuje papír od maséra S. Herverta, který už má ve sbírce  skoro všechny světové národní olympijské výbory. Papír je rozdělen na části dle kontinentů a tu a tam napsán tužkou stát, jehož odznak ještě není v držení vyhlášeného fyzioterapeuta. " ....no ty krávo NEMÁM!" a běží za černochem v žlutozeleném trikotu.

Namícháni s kanaďany, poláky, panenskými ostrovany a kdoví s kým vším ještě se dostáváme ke vstupu na stadion. Neskutečné vedro a odporné vlhko jsou na maximu. Kdekdo hlásí kam až mu stekl čůrek potu. Ale to už jsme na tribuně, která pojme několik tisíc diváků a je do půlkruhu čelem k přístavu. S pozadím mrakodrapů a dalších úžasných staveb je přímo na vodě nainstalováno podium. Na něm se střídají tanečníci, hudebníci, herci, loutkovodiči a vůbec vše, co ke správnému zahájení patří. Roztleskávači působí zpočátku trochu křečovitě, ale postupem času se dostávají do varu bez výjimky všichni. Strhující okamžiky, když všichni místní zpívají hymnu, úžasná vizuelní show na podiu a díky ohňostrojům i na obloze, zůstanou zážitkem na který se nezapomíná. Přidělení svítící hulubi a blikající srdce pomohla vytvořit pocit sounáležitosti s celou tou obrovskou masou v hledišti. Dost emocí - na podiu je český vlajkonoš! Propaguje naši zem chozením po podiu sem a tam nad rámec přiděleného prostoru:-) "Ta organizátorka mi to řekla špatně" krčí rameny naše diskařská naděje . Mazgál a z nechtěné popularity si nic nedělá.

Oheň hoří, sliby jsou složeny a je čas na cestu do postele. Po půlnoci uléháme plni emocí.

15.08.2010 Po náročném dnu velím snídani až na deset patnáct. V 10:18 mne budí Martin telefonem:-) Hned po snídani běžíme na autobus podpořit naše basketbalistky v zápase s Mali. Ihned po vystoupení z autobusu nás cpou do úzkého koridoru. Na poslední chvíli si uvědomuji, že sportovci nemají vstupenky (já mám vstup všude volný). Dobrovolník u kontroly je však milý a pouští nás dál. V zápětí se na nás vrhá další. A z jakého že jsme teamu. " Czech Republic ", odpovídám automaticky. Zmateně listuje v podkladech, aby zjistil, že nás tam nemá. Začíná mi svítat. " My jsme fanoušci, ne hráči" uvádím vše na pravou míru ( v hlavě mi však blikne, zda bude Alice schopna rozehrát a jestli se Martin pod košem prosadí - když už jsme se do toho zázemí baskeťáků dostali.. :-) Šikmooký chlapík nás doprovodí až na tribunu, ovšem na zcela jiné místo, než jsme čekali. Na sedačky dobrovolníků, kteří mají na všech sportovištích svůj extra prostor. Jsme hned u koše, naproti sobě vidíme šéfa mise J. Hrdinu, lékaře J. Větvičku a další fanoušky s českou vlajkou. Na palubovce už se začalo a stav je pro nás příznivý. Přesto kouč dští hromy a blesky! "Nestůj a hraj!!!" tetrálně se chytá za hlavu, obrací se k sedící Gabče a uděluje poslední rady před střídáním. Češky mají utkání pevně v rukách a vítězí  -tuším -33:16. Využívám našich míst a jdu si s trenérem plácnout. Je rád, že jsme tu byli a hned rozebírá hru. "...se holky diví, že řvu když vedou, ale tenhle výkon by zítra nestačil - ví že vedou, tak tam není nasazení, to by zejtra fakt nestačilo!(mluví o zítrejším favoritu utkání z ´Brazílie).

Necháváme palubovku za zády a míříme do bazénu. Padesátka je mírně slaná, tak svěřence uklidňuji, že se jedná o pot soupeřů. Oba se Sjiž cítí lépe, zařadili jsme techniku - obrátky, jinak spíše stále volně. Okamžitý přesun na combi a dostáváme prvně možnost zkusit nové pistole. Jsou dlouhé a laserové. Pažba dle výběru, kontejner jako obvykle - prostě pistol, která se vypadá i chová jako pistol, ale je laserová=bezpečná=spolehlivá(snad). První dojem? " To je těžký" říkají obě moje ovečky. Nemyslí tím, že je těžké hned teď něco konkrétně specifikovat, ale že má  zbraň  vysokou hmotnost. Po pěti ranách Alici padá ruka. Martin na tom není o moc lépe, rány létají od Šumavy k Tatrám a mně přestává být do smíchu. Netrvá to ale ani deset minut a pro náhodného kolemjdoucího by čeští borci byli střelečtí specialisté. I jim se zračí úleva ve tváři. "Za to bych se v závodě nezlobil" ukazuje se smíchem Martin pět ran v černém. Trasa je na dráze a tzv. umělce, kousek za námi je zatím prázdná tribuna. Zkusil jsem si sednout - ne  - na terče divák neuvidí přes střechu chránící pětibojeře před sluncem a deštěm. Uvidíme, třeba organizátoři přemístí světla.

Dostáváme informaci, že nás ve vesnici navštíví předseda ČOV MUDr. Milan Jirásek a vzápětí, že Bára Závadová plave finále. Podaří se nám stihnout obojí!

Přesun na bazén, na kterém budeme závodit i my a hledání místa. Do startu závodu "Z" chybí 5 minut. Trénujeme hlasivky při semifinále ženské znakařské stovky a vzbuzujeme obdivné pohledy okolo sedících, jak sportovně fandíme Japonce:-)

"Bára je hvězda - Bára je naše hvězda - Bára je nejlepší!!" rozezpíváváme s M. Šimákem tribunu a máváme na sebe přes bazén s trenérem plavců. Večer jsem se ho před spaním ptal, jaké jsou vyhlídky. "Ta Bára, ta by aj tu medajli mohla..." zazní hlas Víti Hartmanna přes uličku a já si na to vzpomínám, když Barbora leze na bloky. " Poooď Báárooo" slyším vedle sebe Alici. Zbytek polohové dvoustovky, tedy od startovního signálu až po dohmat, vnímám vzláštní kombinací zpomaleného a zrychleného filmu. Sedmnáctiletá plavkyně KPS Ostrava první dva úseky - delfín a znak - dokonce vede! Řev české výpravy si nezadá se singapurskou přesilou. "Prsa má nejslabší" hlásí mi Alice a nemyslí tím vyspělost hrudníku kamarádky z několika plaveckých akcí. Shoduje se i s osobním trenérem Vítezslavem Hartmannem, který s Bárou pracuje druhým rokem a navazuje na šestiletou práci Jana Paly. " Hodně se zlepšila, chválí trenér, dokonce mi přišlo, že na první pětadvacítce jim i ujela, ale ona není tak silná technicky a vydá tam hodně sil, no a tak ta špička ji v té druhé části..." Nemusí dokončovat - viděl jsem to sám. V prostředních drahách ji dohání dvě soupeřky i přes mohutné "HOP!HOP! ječené naším hloučkem do každého prsařského nádechu české reprezentantky. Kraulový závěr byl infarktový i proto, že jsme byli na opačném konci bazénu a neměli jsme jinou možnost, než sledovat obrazovky na stěnách a čekat na oficielní časomíru. Okamžik, který trvá nekonečně dlouho, tisíciny vteřiny, které člověk vidí a vnímá jako předlouhou dobu a pak se to najednou všechno smrskne do ohlušujícího řevu. Nastřádané časové jednotky bouchnou do pocitu, že je to všechno TEĎ! Bára nevěřícně hledí na tabuly oznamující zisk historicky první mládežnické medaile z OH. Je bronzová, navíc ozdobená novým českým rekordem. Mimochodem zlepšení  o celou vteřinu a držen byl...no samotnou Bárou! Na vyhlášení vítězů opět houpali pódiem Češi a sympatická holka z Moravy slzy neudržela. Stejně jako když ji hned u vchodu do vesnice blahopřála značná část České výpravy. Pozval jsem ji na krátký rozhovor, protože novináře s sebou nemáme a informace většinou použil v textu nahoře. To co tam není, není nebylo určeno Vám,ale mělo zůstat mezi námi, v malé televizní místnosti uprostřed olympijské vesnice. I když přeci jen: když jsem se Báry ptal, jak to změní věci příští, řekla, že by ráda, aby jí medaile pomohla najít sponzora přípravy a možná i nějakého hledače talentů z ciziny. Tak uvidíme - třeba se to naší borkyni, která tu placku hrozně chtěla, ale vůbec v ni nevěřila, povede!

16.08.2010 Nový den začal snídaní s naší kordovou nadějí - Ondrou Novotným. Svěřenec karlovarského Martina Rubeše se necítil v nejlepší formě a bohužel to bylo znát i na jeho výkonu. Skupinou sice prošel bez větších problémů a byl nasazen jako 5. ze 13. zúčastněných, ale výhodu domácího prostředí využil dokonale k překvapení všech singapurský závodník, který poslal Ondřeje z planše po výsledku 15:11. Příliš vydařený den neměli ani basketbalistky. Začátek zápasu příliš nezvládly a než se rozkoukaly, svítilo na tabuli nelichotivých 12:3 pro Brazílii. Pak se ale začali dít věci. Maximální nasazení se projevilo na skóre už v poločase - rozdíl byljen čtyřbodový. To už se probrala z šoku i česká část tribuny a "HOLKY-BOJOVAT" znělo až do nákupního centra, před kterým se hraje. Druhá půle utekla velice rychle. Byla vyrovnaná, byť byla vidět větší fyzická únava našich. Nevzdávaly se, ale kupily fauly i taktické chyby. Poslední naději vykřesala Radka trojkou - bylo to o už jen o bod. Do konce chyběla asi minuta, bohužel Míša trefila jen obroučku a brazilská hráčka se  protiútoku nemýlila, navíc dokázala trefit trestný hod a byl konec. 30-26 a vědomí, že k postupu do nejlepší osmičky bude třeba porazit obě zbývající družstva. Především v případě Číny to nebude lehký úkol.

Náš trénink začal krátce po obědě plaváním - už jsme skutečně plavali - skoro 2 km a oba pětibojaři se cítili dobře:-) Na combi následovali krátké rychlé úseky zakončené sklápěním terčů (někdy také kátkým a rychlým - bohužel ne vždy- hlavně Martin měl pravidelné výkyvy, nicméně do čtyřiceti sekund to stihl vždycky, Aličiných best of - 19 - však nenapodobil). Po pauze oba nastoupili na krátký volný šerm a zakončili jsme školováním. Lepší se to lepší, ale do spokojenosti daleko. Navíc oba večer navštívili lékaře - Martin s bolestí v chodidle a Alice v rameni; naštěstí se nejdná o nic vážného a šlo spíše o prevenci. 

17.08.2010 S vidinou možného medailového úspěchu jsme se dopoledne přemístili do šermírny specialistů, konkrétně k zelené planši, na které probíhali vyřazovací boje fleretisty A. Choupenitche. S prvním soupeřem - levoruký kubánec - si poradil hladce 15:7. Největší problém byly přestávky způsobené špatným technickým stavem soupeřovi výzbroje. Vítězství znamenalo postup mezi osm nejlepších. Vinou výsledku ze skupiny  - 3 vítězství a 3 porážky - měl Saša těžkého soupeře v boji o čtyřku - iatlského vicemistra světa. Začátek vypadal nadějně, ale série nepřesností znamenala bodový náskok soupeře a více klidu pro italské barvy. Přes snahu početných českých fandů tak Saša prohrál s pozdějším vítězem 9:15.

Večer jsme stihli ještě finále 200m znak s Bárou Závadovou na 5. dráze (díky druhému nejlepšímu času v semifinále). Dav namlsaných českých fandů zaplnil hlediště i balkony Singapurské sportovní školy, kde se bazén nachází, ale tentokrát se medaile nedočkali. Po boji z toho bylo "jen" 5. místo. I tak "Báro -děkujem" přehlušilo vyhlašování dalšího finále.

Z dalších výsledků: Atleti splnili očekávání a zastoupení v A finále budeme mít v disku, tyči i na nejkratší ženské trati s překážkami. Veslařce Kristýně Fleisnerové chyběli 3 desetiny k postupu do A finále, pojede tedy o vítězství v béčku.

Combi trénink lze hodnotit dvěma způsoby - Martin vypadal výborně na běhu a Alice skvěle střílela....a nebo: Bilko předváděl na střelnici tragický boj s psychikou, technikou a asi i něčím dalším, protože proti této přesile faktorů svou bitvu prohrál. Několikrát mu dokonce nestačila ani plocha běžného terče a přidělával vrásky na tváři správce objektu... věřme že neprohrál válku. Lencová na běhu mu bohužel zdatně sekundovala. Minimálně zpočátku jsem přemýšlel, zda s ní neposlat na trať doprovod se slunečníkem - dost svítilo a  doba strávená na ovále byla nad očekávání... . Náladu jsme si spravili v šermírně - oba dnes dělali o mnoho lépe než v předchozích dnech  a tak jediný kdo ostudně prohrál byl trenér ( se závodnicí Irska jsem dostal víc zásahů než za celý minulý trénink dohromady  a přestože na body jsem nakonec vyhrál, posměch ze strany maďarského kolegy jsem sklidil oprávněně). Zítra čeká závodníky "volný" den - dobrodružství na ostrově, tak doufám, že se mi vrátí odpočatí a celí. 

18.08.2010 Na zápas s Thaijskem vyrazila opět početná česká družina. Bohužel ne všichni se dostali dovnitř - pokus střelců proniknout bez lístků na tribunu nevyšel. I tak byla podpora dostatečná. Poprvé jsme v našich řadách přivítali gymnastky ( pro ty včera skončil závod, který trenérka hodnotila jako velice povedený co se provedení týče. Jen ta obtížnost zatím chybí k vyšším příčkám. 30. místo tak bylo bráno jako odpovídající.

Pokud někdo čekal, že utkání CZE-THA bude jasnou záležitostí šeredně se pletl. Utkání rozhodně  nebylo pro kardiaky. Naše hráčky začali v pohodovém tempu s pocitem, že nemohou prohrát. Výsledkem bylo utrápené 1. dějství, kterému dominovali akce soupeřek, ozdobené několika povedenými trojkami. Z naší strany šlo o urputný boj s množstvím ztracených míčů a neproměněných příležitostí. Především Gábina byla v tomto ohledu výrazná a vysloužila si odpovídající reakce trenéra (viz. zde), které bavily nezúčastněné diváky. My ostatní jsme trpěli na sedačkách, žmoulajíce palce, vlajky a neslušná slova v ústech. Druhý poločas vyzníval dlouho pro české barvy, byť se stále jednalo o 1-2 bodový náskok. Jako by napětí nebylo dost, spolu se závěrečnou sirénou padl vyrovnávací koš Thajek! Následovalo dvouminutové prodloužení. Důvěru trenéra Kapitulčina dostala opět Gábina a ukázalo se, že šlo o správný tah. Proměnila možnost v závěrečných desítkách vteřin i přes faul soupeřek a podařenými trestnými hody otočila skóre v náš prospěch. 26-24 a naděje na postup mezi osm nejlepších stále žije. Trenér Kapitulčin zatím také..

Odpoledne jsem se přesunul do IC Centra, kde probíhali zápasy šermířských družstev. Hodně atypická kombinace všech 3 zbraní a obou pohlaví diváky bavila a bylo na co koukat. A. Choupenitch v dresu Evropy sice dotáhl team na 5. místo, ale stěžoval si na rozhodčí v klíčovém prvním souboji, ve kterém jsme podlehli později bronzové Asii.

Ve stejném centru se koná více úpolových sportů a tak jsem využil příležitosti a vyrazil na taekwondo. O tomto sportu jsem nevěděl o moc více než kdokoli z Vás. I tak jsem se dobře bavil. Zástupkyně Mali mohutně podporovaná hledištěm nevstoupila do zápasu právě šťastně. Přesný kop Chorvatky na hlavu v 6. vteřině znamenal 3 body a technické KO 10:0 ješte před koncem 1. dvouminutovky. Podobně bodově jednoznačný byl souboj Němce se zástupcem Monaka, na kterého se přišel podívat i princ Albert. Výsledek 12:2 však neodpovídal strhující podívané na žíněnce. Boje jsou teprve v úvodní fázi, určitě ještě vyrazím. 

Pro pětibojaře byl den ve znamení výletu na ostrov. Sportovní aktivity, soutěže, průzkum jednoho z ostrovů i ochutnávání místních plodin. Alice dokonce dávala rozhovor místní televizní stanici!

19.08.2010 Basketbalistky bohužel Číně výrazně podlehly - info o dění předchozím i následujícím zde.

Trénink byl poznamenán neshodami na kontrole zbraní. Krom dvou problémů vedlejších. Chtěli po nás, aby rollbag sezkontrolovaným materiálem zůstal v šermírně až do závodu. To se dělává u šermířů specialistů a ti s tím také počítají. Ovšem kam si mají pětibojaři při odjezdu z vesnice výstroj a výzbroj na ostatní discipliny, osobní věci atd. to už nám neporadili. Necháme si tedy věci zkontrolovat zítra, sbalené do trenérského bagu. Další veselou situací byly spory okolo "bedny" ve které se měří povolená délka kordu. Maďar měl kord dlouhý ( a věděl to) a tak hledal možnosti, jak proniknout se zbraní do soutěže. Báječně se mu hodila má poznámka, že bedna nikde nemá oficielní cejch->tedy není zřejmé ,že má skutečně rozměry dle předpisů. Zatímco u bedny jsem se bavil, na měření odporu mne smích přešel. Jedná se o specialitu velkých soutěží, kde se měří odpor kordu, který nesmí být větší 2 ohmů. Nechal jsem to přeměřit nanečisto a hned 3 kordy neprošli. Strávil jsem zábavnou dvouhodinovku pokusem o vylepšení skóre. Čistil aret toaletním papírem, posléze si vyžádal alkohol od lékařské služby (na čištění samozřejmě, i když něco ostřejšího bych v té chvíli neodmítl...). Vysledem byl jeden prošedší kord a  nedostatečné zlepšení u dvou zbývajích. Podobně jsou  na tom všichni - uvidíme zítra.

20.8.2010 Sláva Sašovi!!! Fleretista mi zapůjčil nejen Alpu, ale také 3 čistítka na uši. Díky těmto proprietám jsem byl za hvězdu šermírny. Nejprve jsem prošel kontrolou sám, posléze pomohl Litevcům, Číňanům, Kubáncům, Italům - pravděpodobně by nenastoupili do soutěže, neboť vůbec netušili, co s příliš "odpornou" zbraní dělat. Ať žije duch olympismu a fair play:-) Mimochodem - když nepomůže vyčištění, zbývá pouze přelepení výlepu.

Trénoval jen Martin - vypadal docela dobře - Alice nabírala nezbytnou pohodu na soutěži jezdců specialistů. Jdu na technickou poradu, info později.

 21.8.2010 Medailové žně! Dneska zlato z tenisu, juda a k tomu bronz "vlajkonoše" v disku. 8. místo překážkářky tak trochu zapadá, přestože narozdíl od koncovky basketbalistek či výsledku boxera jde o výsledek hodný potlesku.

Zaplněné tribuny aplaudovaly i Alici Lencové v šermířské části soutěže. Podařila se dokonalá psychologická příprava, samozřejmě podložená předchozí prací pětibojařských (šermířských) trenérů. Už na úvodním rozcvičení jsem věděl, že to může být hooodně dobré. Alice byla rychlá - přesná a naprosto dokonale soustředěná. A vydržela to i v soutěži! V páru s Elkou Sedílekovou(SVK) porážela jednu těžkou soupeřku za druhou. Hned úvod - SVK, KOR,CHN - 3:0! Pak náhodný šťouch od Irky a opět série s převažujícím kladným skóre. V polovině soutěže to bylo 8:4 a pak přišla neuvěřitelná série bez porážky. Čistý závěr pokazila prohra s Polkou a poslední zápas s Lotyškou, který skončil na čas (= porážka pro obě). Výsledek? 1040 bodů!! Před začátkem bych bral 840 jako dobrý výsledek - v takto těžké konkurenci - klobouk dolů! Shodný výsledek šermovala ještě závodnice Španělska, která ale měla závěr 0:4, jinak šla soutěží jako jasně vedoucí závodnice od začátku do konce. Pohořely některé favoritky - slzy byly po šermu na tvářích Francouzsky, ale také třeba Rusky, Němky i slovenské závodnice. Hned úvadní disciplina ukázala, jak psychicky náročná je pro mladé dívky olympijská soutěž.

Bohužel oproti jiným sportům provázely pětibojařskou soutěž organizační zmatky -proklatě krátké přestávky mezi disciplinami, které byly těsně před plánovaným začátkem prodlužovány (samozřejmě ve chvíli, kdy už byli všichni připraveni..). Alice tak měla jako účastnice první rozplavby na rozplavání deset minut a následně po oblečení závodních plavek přišlo info, že je teprve oficielně zahájeno rozplavání!

Alice rozjela stovku za 1:10,4 a nevypadalo to špatně. Poslední padesátku ale "couvala" a tuhýma rukama domlátila závod za 2:28,99. I tak byla po dvou disciplinách 4. Vedení se ujala dvojnásobná mistryně světa z Maďarska (s plaváním pod 2:10)), před naší závodnicí byla ještě Korejka a závodnice Ukrajiny).

Combi se konalo v nepříjemném vedru, na které bohužel Alice doplatila. 1. střelbu zvládla s jednou chybou a po prvním kilometru přiběhla 9. Druhá střelba už se neobešla bez většího množství chyb a hlavně běh začal vypadat spíše jako chůze. Alespoň že třetí střelba byla rychlá. Ani ta však nepomohla Alici k vylepšení pozice - naopak během posledního kola (které si dle vlastních slov uvařená závodnice vůbec nepamatuje) byla ještě předběhnuta. Ve finiši ještě dokázala odrazit útok Němky a obsadila tak konečné 16. místo. Před akcí jsme mluvili o 12. místě jako o výrazném úspěchu, o 15. jako o reálné možnosti.  Z tohoto pohledu 16. místo není úplným nezdarem, ale po skvělém šermu jsme mohli doufat v něco víc. Čas minutu za osobním rekordem v combi však zhatil všechny naděje. Zvítězila Kubánka před Maďarkou (lehce zraněná noha se na jejím výkonu značně podepsala) a Ukrajinkou.

22.08.2010 Martin dnes nastoupil do svého individuálního závodu. Šerm se hodně nevydařil. Příprava byla většinou velice slibná, ale chybělo důrazné finální zakončení. Po zkrácení vzdálenosti netrestal,ale naopak dostával zásahy. Přestože pro oko byl jeho výkon bojovný, bodově to vypadalo zle nedobře. Chyběla i trocha štěstí - každopádně 600 bodů bylo velikým zklamáním.  Ve vodě začal Martin nejrychlejší startovní reací rozplavby - 0,68. Stovku otáčel za 1:02,4 a do cíle doplaval v čase 2:12,3, což není ani zklamání, na druhou stranu ani nijak skvělý čas. Hlavně kvůli šermu vybíhal MAartin z předposlední, 23. pozice.

Nad střelnicí se stahovala mračna a těsně před začátkem začalo pršet, takže se mužům běželo snáze než při včerejším závodě ženám. První střelba byla ve znamení chyb  - většinou příliš rychle spuštěné rány. Soupeřům před sebou se tak Martin nepřiblížil. To až po druhé střelbě, kterou absolvoval s jedinou chybou tváří v tvář dotírajícímu Australanovi. Ze střelnice vybíhal náš závodník s osmivteřinovým náskokem, který udržel až na střelnici, kde dokonce zastihl trojici soupeřů vybíhajících před ním. Nepodařilo se však zasahovat optimálně tak do posledního kilometru nastupoval stejně jako do druhého, tedy předposlední s cca deseti vteřinami náskoku. Takto i doběhl, zatímco v cíle se již radoval Korejec, doběhnuvší před Rusem a Mexičanem. Osobně jsem odhadoval Martina na dvacáté místo, což by odpovídalo výsledku v šermu leším o 3 zásahy...

Následně po vyhlášení se losovalo složení štafet pro úterní závod. Štěstí při nás celkem stálo-Martin bude závodit s Litevkou, která byla díky super combi v individuálním závodě 6. Alice bude usilovat o úspěch s Angličanem, který skončil stejně jako ona 16. Měl však jiné složení výkonu - slabý šerm, průměrné plavání a silné combi.

23.08.2010 Dnes závodníci odpočívali, trenér nakupoval a na sportovištích se děly věci. Např. střelkyně Šárka byla průběžně 3., když se vedle ní zhroutila k zemi Běloruska. Tak ji to rozhodila, že zbytek závodu po přerušení pokazila a nepostoupila ani do finále - 11. místo-škoda. 

24.08.2010 Martin Bilko sahal ve štafetě po medaili! Alespoň si to mnozí mysleli, včetně jeho teamové kolegyně z Litvy. Ale od začátku:

Šerm se vyvíjel všelijak, jen ne dle očekávání. Alice coby vítězka šermířské části individuelního závodu měla táhnout svého teamového kolegu z GBR v úvodní části závodu. I přes povzbuzování a rady přítomných fanoušků a trenérů nepodala zdaleka optimální výkon. Devatenáct vítězství z 46 možných bylo dokonce o jeden zásah méně než šermířsky slabý Brit. Naopak Litevka Venckauskaite s Martinem bojovali srdnatě a výsledných 760 bodů bylo o deset více než štafeta Alice, což by si před závodem tipnul málokdo. Šerm vyhráli favorité z UKR+RUS (Spas a Shugarov = bronz a zlato z individuálu) ziskem 990 bodů.

Organizátoři příliš neodhadli časovou náročnost šermu štafet a tak se na bazén doslova běželo. Nulovou přestávku všichni zvládli - až na Alici, která se nestihla převléknout do závodních plavek. I tak byl její plavecký výkon jediným světlým okamžikem závodu. Plavala 1:07,79 což je slušný čas, byť v této konkurenci průměrný.  Martin plaval také dobře - 59,44. Nejlepší dívka (HUN) 1:00,86, chlapec (CHN) 55,17. Odstupy dávali tušit, že vše se opět rozhodne v combi.

Naše štafety startovali ze 17. (Martin), resp. 19. místa (Alice). Závod začínali dívky - Alice střílela první střelbu průměrně, ale běžela první kilometr těsně přes 4 minuty. Podobný výkon předvedla i na druhém úseku a tak předávala mezi posledními. Její čas 9:23 byl nejhorší v celém startovním poli. Famózní výkon ze soutěže jednotlivců zopakovala Martinova kolegyně z Litvy a předávala na 2.místě  náskokem na 3. cca 15 s.!! Martina jsem na tuto možnost před závodem upozorňoval - to se možnosti předávky na medaillové pozici ještě smál... První střelbu zvládl na sebe velice slušně a vybíhal spolu s dalším závodníkem na 3.- 4. místě. První kilometr za 3:06 mi přišel příliš rychle a první 4 rány mimo mi dali za pravdu. Kvůli tomu ho doběhlo na střelnici dalších několik závodníků a psychický tlak se ještě zvýšil. Paradoxně teprve v tom okamžiku se začali rozsvěcovat i terče českého závodníka. V jednu chvíli svítilo čtyřem klukům shodně po čtyřech sklopených terčích. Bohužel právě Martin tady potřeboval nejvíce ze všech - 3 rány. Vybíhal ze sedmé pozice a na trati byl ještě dostižen lépe běžícím francouzem a posléze i Ukrajincem. Donesl tak pomyslný kolík na 9. místě, které by před závodem jistě bral. Jeho čas 8:03 (poslední střelba za cca 50s) byl sedmnáctý v mužské části soutěže a za průměrem zaostal o cca dvacet vteřin. Ani v ostatních disciplinách ostudu neudělal - ba právě naopak. 15. místo v šermu a 14. plavání výrazně převyšuje jeho výkon v soutěži jednotlivců. I tak však dobíhal se slzami v očích. Ty se třpytily také na tváři Litevky, která by dnes soutěž jednotlivkyň vyhrála, v případném závodu národních štafet by byla rovněž na stupni nejvyšším. Nedivím se tak Martinovým nepříjemným pocitům, ale Martine - dnes jsi závodil na hranici svých možností já ti za ten výkon děkuji! Stejně jako všichni čeští fandové, kteří měli až do posledních metrů komu tleskat!

Zvítězli Spas+Shugarov před štafetou čínsko-korejskou a rusko-litevskou.

 

 

!FOTOGALERIE! 

Další informace na stránkách Českého olympijského výboru a samozřejmě  na těchto stránkách  - několikrát denně exklusivní informace přímo od účastníků akce.

 

22.08.2010 ...